Detail zažitku k zemi El Salvador

Jak ŽILI MAYOVÉ

STESKOU MAYU


Je úterý 11.března 2008. Ráno krátce po osmé vyjíždíme k městečku Joya de Cren, které je od salvadorského hlavního města San Salvador, vzdálené čtyřicet kilometrů. Toto mayské město, bylo zasypáno popelem z erupce vulkánu llamado Loma Coldera před 1 400 lety. Sopečný popel, zde všechno „zakonzervoval“. A stal se zázrak, protože sídliště objevili archeologové až v roce 1990 a o tři roky později se tato památka stala součástí kulturního dědictví UNESCO.
Při vstupu do této nádhery, která je považována za „americké Pompeje“, mě ale nejvíce upoutal Indián, který zde prodával své výrobky. „Svůj obchod“, měl rozprostřen na zemi. Nechal jsem zvědavý dav a zamířil k němu, že si ho vyfotím. I přes mé požádání , odmítl. Škoda, říkám mu, mohl jsem Tě ukázat našim v Evropě – no jak chceš. A spěchal jsem za ostatníma.
Prohlédli jsme si 17 domů, kde se uchovalo různé nářadí, potraviny, rostoucí kukuřice i dřevěné předměty. Tady jsme na vlastní oči viděli, alespoň málo jak žili mayové.

Při odchodu z areálu, jsme obdivovali starou indiánku, jak mačetou osekávala na špalku kokosové ořechy, aby ten, kdo neznal, chuť kokosové vody jí mohl okusit. Tato voda, je bohatá, mimo jiné, na vysoký obsah draslíku, vitamínu B a C.
O kousek dále byl onen zmiňovaný Indián. Říkám si – hochu, jak jsem si Tě nemohl vyfotit, budeš aspoň v „kameře“. Jenže on měl oči všude, zbystřil a kývl na mě, ať jdu k němu. Něco mlel. Věřte nebo ne, byl jsem jediný, komu dovolil se s ním vyfotit a pak svolil, že se nechá vyfotit i s dívenkou, která nás fotila! Dal mi emailovou adresu s přáním, kde napsal: „až si tu fotku necháš udělat pochopíš kdo jsem a nezapomeň jí také poslat mi“.

Na oběd jsme jeli do druhého největšího města SANTA ANA. Žije zde 250 tisíc obyvatel a leží v nádherném údolí, které obklopují zelené pahorky a na jihozápadě se tyčí Vulkán Santa Ana. Říká se, že je tady nejkrásnější náměstí v EL Salvadoru. Je zde,grandiózní katedrála a nádherné divadlo. Pochopitelně jsem chtěli vše vidět. Máme smůlu. Katedrála se natírá a opravuje a to samé v divadle. Velikonoce, jsou tady největšími svátky a tady prostě dělají divy.
Palmová neděle – pohyblivý náboženský svátek se blížil, zde jej slaví více, jako svátky vánoc. Věřící chodí do kostela posvětit palmy. Což o to, na celém světě, se světí různě. Tady palmové listy mají a přesto místo nich je, nahrazují pestrobarevnými ikebanami ze suchých květin a ta se palmě nepodobá ani jako.
Návštěva katedrály i divadla, nám nakonec neutekla. Ve dvě odpoledne, bylo otevřeno.
Byla to nádhera a bylo co obdivovat, hlavně v divadle. I přes rachot vrtaček, vysavačů a různého hluku. Dokonce jsem se mohl projít i po prknech pódia. Škoda, že tu nebyli diváci. Zato lidiček na tržištích, které jsou na každém kroku bylo spousty.
Po obědě, jsme vyrazili do městečka Chalchuapa na El Tazumal. Zdejší osídlení se datuje od roku 1200 před Kristem. V létech 900 – 500 před Kristem, bylo míst obýváno Olméky. Vévodí zde dvě velké pyramidy. Větší je z let 600 – 900 před naším letopočtem a okolo roku 1200 postavili druhou menší pyramidu.
Olmékové byli borci, už před 3000 lety vyrobili první gumový míč na světě. Hráli hru na ploše oválného tvaru a hráči nesměli dopustit, aby míč spadl na zem. Ke hře směli používat jen ramena a boky. Tento rituál končil smrtí poražených, byli obětování bohům.
Ano, taková byla doba.

V těsné blízkosti byl hřbitov. Náhrobky a kříže zde mají krásné pastelové barvy a jak všude vidíte živé kytky, tak tady jsou papírové. Krásně barevné. Připadáte si jako na pouti.
Obchod, který byl naproti, nabízel zboží z dob indiánů, před ním, vyráběl mladý majitel další výrobky. Opodál si malá holčička koupila kokos. Ořechovou vodu si nechala nalít do igelitového sáčku. Zvláštní.
V nedalekém kadeřnictví, tančila mladičká kadeřnice salsu. Její boky se ladně pohybovaly, když mě uviděla usmála se a vesele skotačila dále.Všichni se tady usmívají, jsou veselí a přitom mají život velmi těžký.
Výlet končí, viděli jsme místa s úžasnou architekturou, slyšeli vyprávění o znalostech Mayu i o obětech krutých rituálů. Viděli jsem nejkrásnější náměstí v zemi i nejslavnější divadlo.
Na hotel se vracíme včas. Začíná nádherný západ slunce. Je krátce před šestou a u nás, už je hodina po půlnoci. Večer, bude krátký, ráno vstáváme v pět hodin. Bože to je dovolená. Cílem výletu je město Antigua.

František Mamula

Měsíc a rok návštěvy

Květen 2009