Detail zažitku k zemi Chorvatsko

z vysněné dovolené horor

Poslište můj příběh ,který se stal vloni na přelomu června a července na naší první dovolené u moře.Začalo to už v naší stověžaté matičce Praze. Když jsme vyjížděli autobusem s celou mou rodinou na dálnici tak jsme jeli krokem ,všude byla samá zácpa a 6 kilometrů jsme urazili za celou 1 hodinu jízdy.Jeli jsme do Chorvatska na ostrov Rab a trvalo nám to přes 30 hodin než jsme dorazily na místo.Všichni jsme už byly schvácený a skroucený z loudavé a šíleně dlouhé cesty,ale šťastný,že už jsme konečně na místě!!!Šli jsme okamžitě do hotelu se ubytovat a hlavně koupelna vzala za své :).Jenže co se nestalo s té cesty si naše dcera která se už 10 let léčí s krví odnesla takzvaný šok(z dlouhé cesty) a druhý den se ji začali dělat nepěkné modřiny a krevní podlitiny.Takže jsme museli jednat rychle,protože šlo o život.Nejprve soukromý doktor,ale marně,pak ambulance nikde s námi nechtěli nic mít a všichni byli dost nepříjemní a i dost sprostý a nemocnice skoro 200km daleko.Když člověk neumí jazyk tak se opravdu nechytá a odborné slovíčkaření to už vůbec néé.Takže nás pak nakonec asi někdo tam nahoře vyslyšel,protože místní domorodec dostal kolaps(né,že by jsme mu to přáli) a my mohli jet s ním do nemocnice v Rijece.Bez vody bez dokladů(jen kartičku pojištěnce a pojištění) a bez jídla, jen naše bonpari super kyselé nás v tu chvíli zachránily na dlouhé cestě.V nemocnici na nás byly moc hodný,akorát nastal šok když mi dceru odváželi do pavilonu který spíš připomínal staveniště a né nemocniční oddělení.Chuděrka tady pobila 5 dní a to ve stejných věcech ve kterých přijela, kartáček a mýdlo ji museli koupit sestřičky (já to pak jen zaplatila).A to ještě není všechno hned jsem volala své delegátce,aby mě zachránila a poslala mi taxi,protože Rijeka je velké město a já tam byla jako ztracená.Hlavně bylo 5 večer a nic mi nejelo domů .Dorazila jsem na hotel po 23.hodině úplně vyřízená,a nebýt naší delegátky Marcelky tak tam bloudím dodnes.Je pravda,že naše česká asistenční služba se o nás a o dceru starala každý den !!!Můj telefon pořád řval,že mám nízký kredit a moje matka musela složit kauci na cestovce ,aby jsme vůbec přežily.A naše první dovolená u moře (sice dcerka říká,že to měla za trest a né za odměnu),ale nakonec dopadla dobře vrátili jsme se všichni,sice nás to stálo jako by jsme jeli na Tahiti a ne do chorvatska,ale čert vem peníze za ně si zdraví nekoupíte!!Ale bylo tam krásně a doufám,že se ještě někdy k moři podíváme.Jídlo výborný,pití dobrý všude čisto a jejich kultura a to moře prostě super!!! Máme totiž vzpomínek ,že nám je nikdo nevezme a dnes se už tomu vždy jen pořádně zasmějeme......

JITKA BANDŽALOVÁ

Měsíc a rok návštěvy

Červen 2008